Pána z autobazaru můj přesně formulovaný požadavek ani na vteřinu nevyvede z rovnováhy, otočí se svižně na patě ukryté v měsíc nevyčištěné polobotce a tázavě zvedne obočí směrem k mému muži: "Tak jaký auto byste potřebovali?" Manžel místo odpovědi jen lehce couvne, aby nestál v cestě rázové vlně. Po výbuchu, který si odbydu rychle a čistě, se zaprášené polobotky schlíple odšourají do kanceláře pro klíče MNOU zvoleného vozu. Někde cestou ale zřejmě zapomenou, kdo je tady zákaznice a kdo jen technická podpora, protože zpět dorazí ve své bývalé formě, do které žena/řidička nepasuje. "Ani škrábanec," hladí uznale kapotu vozu. "S tim autem určitě jezdil muskej. Takže bude oukej i spojka." Kontruji příběhem našich starých vrat, která manžel vyvrátil naším novým autem, s dovětkem, že já do nich zajíždím deset let bezdotykově. Na bazaropána pointa velký dojem neudělá a tasí velký techničák. Srdce mi poskočí radostí. Bývalá majitelka: Jolana Tichá, rok narození: 1953. "Tak to ho řídil jeji starej," zpraží můj vítězoslavný úsměv ten dobrý muž. Nejsem špatná řidička. Ale na některé chlapy fakt nemám.