Finanční ústava neboli dluhová brzda je součástí závazků, které je třeba v EU plnit v rámci tzv. fiskálního kompaktu, což je ta smlouva, která se v naší zemi proslavila především tím, že ji Česká republika nepřijala a tehdejší premiér Petr Nečas to demonstroval slavnou jízdou vlakem z Londýna do Bruselu s Davidem Cameronem, který byl tehdy jistě blažený, že získal takto významného spojence. Kompakt je třeba považovat za další vrstvu vzájemné unijní fiskální kontroly, koordinace a prevence. … V Evropě se zase ukázalo, že i nezávislost centrální banky lze chápat jednostranně. Pro Němce například nezávislost ECB znamená, že nemá centrální banka nikdy nakupovat státní dluhopisy, pro někoho jiného to znamená, že je naopak nakupovat musí, když nad Evropou visí deflační hrozba. Představivost světa dluhových brzd je poněkud vzdálena dnešnímu světu experimentů, deflace, negativních úroků, tištění peněz a nákupu státních dluhopisů centrální bankou. Všechny ty rozpočtové regulace navíc prozrazují, že Evropa pod německým vedením míří příliš jednostranně na tzv. fiskál. Připomeňme, že Irsko a Španělsko měly před krizí rozpočty ve vzorném stavu. Když už jsme u ústav a brzd, bylo by dobré mít také ústavy regulující finanční inovace a finanční deriváty, podíl bankovnictví na HDP, podíl hypoték na HDP, ústavu proti realitním a jiným bublinám a tak všelijak podobně. To už pak ale budeme mít hodně překonstituováno, že.