Zjistit, jaký je poměr mezi antikomunistickým zápalem pana Novotného a jeho touhou politicky růst, není samozřejmě v silách pozorovatele ani ambicí tohoto textu. Zatímco případ žateckého komunálního obratu nabízí i předpoklad, že hlavním motivem mladého politika byla pochopitelná chuť město řídit, ze svého současného boje na ústeckém zastupitelstvu nezískal nic. Odpor ke komunistům má prý vrozený, a i když mu v listopadu 1989 bylo pouhých jedenáct, dobře si prý pamatuje tu atmosféru, kdy se ve školách povinně slavila VŘSR. "Já zkrátka vzývám svobodu a mám reálné obavy, aby se nevrátila totalita," říká pan Novotný. "Možná to je trochu přehnaná obava, ale připadá mi nemorální podporovat KSČM ve funkcích." Kolem zrovna na chodbě úřadu prochází komunista Milan Pipal, kolega pana Novotného z žatecké radnice a současně krajský zastupitel, a podává mu srdečně ruku. Tento komunista získal hlasováním krajského zastupitelstva funkci místopředsedy v Regionální radě regionu soudržnosti Severozápad, tedy v onom "ropu", kde se rozdělují stamilionové dotace na krajské projekty z evropských peněz a momentálně je několik lidí z bývalého působení vyšetřováno kvůli podvodům. Ruku pro pana Pipala zvedl po volbách i Jan Novotný, než jej Severočeši ze zastupitelstva vyobcovali. Jak je možné, že zásadový potírač KSČM v důležitých funkcích pomůže do exponovaného postu bývalému vysokému komunistovi? "Já jsem proti podpoře KSČM v kolektivních orgánech jako celku, proti jednotlivcům a priori nic nemám a pana Pipala znám jako rozumného člověka." No jenže zrovna tento rozumný jednotlivec se netají tím, že z pozice aparátčíka ještě v osmdesátých letech "řídil státní orgány a nemá se za co stydět". "Je to Žatečák, byli jsme v krajském zastupitelstvu ze Žatce jen dva, tak je logické, že jsem ho jako patriot podpořil."