Svět ovládají mediální aliance, tedy více či méně otevřená spojení mezi médii a (všeho)schopnými - v politice, ve sportu, v popkultuře. Spojující roli už nehraje konkrétní ideologie, konkrétní způsoby bytí, vidění, myšlení a vědění. Ideologie může být jakákoliv, nezáleží na ní. Idea je nudná, složitá, nejistá, vyžaduje práci a boj. Nemůže vládnout, život komplikuje, neulehčuje. Podstatná je sama medialita. … Je to problém starý staletí. V rockové opeře Jesus Christ Superstar, která vznikla před čtyřiceti lety, to velmi přesně - zábavně a přitažlivě, jak jinak - vystihli Tim Rice s Andrewem Lloydem Webberem. Tkví síla příběhu Ježíše Krista v individuální rovině, v konkrétním doteku s lidskou duší, anebo legenda o zmrtvýchvstání hraje revoluční, masovou roli, přičemž ji lze využít libovolným směrem? … A nejsme nakonec opět ve Webberově rockové opeře, kde se Ježíš musí vyrovnat s tím, že mu lidé nerozumějí, protože jediné, co je zajímá, je zábavnost a "zpeněžitelnost či materializace přitažlivosti" jeho story?