Radovan Klučka je vystudovaný herec, můžete ho vidět třeba v pražském Divadle na Vinohradech, Gongu či La Fabrice. "Nedokázal jsem se ale smířit se životem běžného divadelníka, jeho platem, pracovní dobou a často beznadějným tvořením pro nikoho," vysvětluje. "Proto jsem se pokusil trochu zahýbat se svým osudem. Touha zkoušet nové věci mě nakonec dovedla k destruktoterapii, pro kterou jsem se nadchl. Beztrestně zdemolovat auto, zastřílet si na běžícího člověka, který vám ještě poděkuje za každý zásah? To bych si rád zkusil, řekl jsem si!" … Současné "destruktomenu" tedy vypadá následovně: rozbíjení automobilu, střelba paintballovými zbraněmi na běžící živý terč a roztloukání nádobí (vbrzku prý přibude ještě rozbíjení elektroniky, hlavně televizorů). Na třískání talíři o zem není nic moc zajímavého, "lov" živého člověka je ovšem síla. Mladík v improvizovaném ochranném oděvu (tenoučkém bílém overalu vycpaném molitanem) kličkuje mezi vraky aut a ze zdi na něj pálí řada střelců: vypadají jako ochotnická popravčí četa. Na bílém oděvu se rozprskávají barevné náboje, muž běží a nadává na příliš dobré zásahy. Pak svůj "běh o život" pro velký úspěch ještě několikrát opakuje.