"Kupovat si boty byla vždycky hrůzná zkušenost. Většinou jsem kvůli pohodlí i velikosti skončila u pánských tenisek," vypráví Kuchtová. Ještě během studia čelákovického gymnázia ji však napadlo, že když nemůže ty správné boty sehnat, vyrobí si je. První sandály, v nichž si vyrazila na maturitní ples, rukodělnost nezapřely. Dala je dohromady ze zbytků kůže, za ozdobné motivy posloužily náramky přátelství a na podešev použila mimo jiné umělohmotné prostírání, což - jak nyní uznává - nebyl vhodný materiál. Přesto ji ta práce nadchla natolik, že se na popud učitele výtvarné výchovy přihlásila na přijímačky do Ateliéru designu oděvu a obuvi na pražské VŠUP. "Dodnes je pro mě záhada, co je na mně zaujalo," říká s nehraným údivem. A vzpomíná na první rok, kdy skutečnost, že za sebou neměla střední výtvarnou školu, limitovala její představivost. Nevěděla, jak vůbec začít přemýšlet, což je u o obuvi problematičtější než například u oděvu. Tvůrce tu omezují nejen výrobní možnosti, ale také nároky na aspoň základní nositelnost.