Těch pět dní, co jsem s bratrem v Sarajevu strávila, mi do paměti vypálilo jedno slovo: Željo. Ne proto, že bych byla paf z místního fotbalového klubu FK Željezničjar, přezdívaného touto mazlivou zkratkou. Typické modré logo s fotbalovou merunou totiž kromě něj nese i vyhlášená čevabdžinica - majitel je fanouškem Željezničjaru. Sem, na jednu z hlavních ulic starobylé čtvrti Baščaršija, se den co den vracejí milovníci bosenských grilovaných specialit. … O pár ulic dál, v čevabdžinici Kastel, mají stejně plno jako v Želju. Zatímco do Želja se chodí na sarajevskou variantu čevapi, v Kastelu dostanete čevapi banjalucké. Ty se na rozdíl od jednotlivých šištiček v sarajevské verzi grilují pohromadě: většinou coby čtyřšiška. A také se do nich nepřidává kajmak, ale pouze cibule, jíž se v Bosně říká "luk". "Najbolji banjalučki ćevapi," řeknou vám o Kastelu místní - nejlepší banjalucký čevap.