Někdo něco dělá a aby se ostatní dozvěděli, že to dělá, a pokud možno z toho měli dojem, že to dělá dobře, pozve si někoho superúspěšného a mocného, kdo by se nad jeho dílem zatvářil uznale a pokud možno vyjádřil potěšení nad tím, že byl pozván. Významní hosté pozvání neodmítají z rozumných důvodů. Jejich účast vždy posílí především dojem úspěchu a moci právě jim. Oni jsou středem pozornosti, oni jdou, stojí, sedí vždy v první řadě, jimi podaná ruka uvádí hostitele do extáze a všichni v nejbližším okolí jsou ochotni tvářit se neuvěřitelně poctěně, že se do toho nejbližšího okolí nějakým zázrakem dostali. Na této oboustranně výhodné smlouvě je založen celý systém prezentace festivalů, premiér, beneficí, openingů, křtů, anket… A není na tom vůbec nic špatného. Jediný, kdo při pohledu na realizaci úspěchu a moci trpí, je člověk postižený bolestným citem sžíravé závisti. Ten si ovšem nezaslouží žádné ohledy.