Zatímco s Faust to bude návrat k prvopočátkům rockových experimentů, s finskými Pan Sonic zůstaneme v žhavé současnosti. Mika Vainio a Ilpo Väisänen jsou mistři minimalistického techna, a to jak jeho ambientní odnože, tak i té podstatně drsnější na pomezí hlukové hudby. Své skladby nazývají zásadně finsky a tvoří je na z dnešního pohledu už zastaralých sekvencerech, z nich většinu postavil v 90. letech třetí člen, Sami Salo. Debutovali v roce 1995 s albem Vakio, tehdy se ale ještě jmenovali Panasonic. Po intervenci japonského výrobce elektroniky název upravili vypuštěním prostředního a. Z chladného Finska se už jako zásadní představitelé hudební avantgardy přestěhovali do Španělska. Jejich aktuální adresou je Berlín, kde předloni natočili své patrně nejkomplexnější dílo - bezmála čtyřhodinovou kompozici Kesto (234.48:4), vzrušující jízdu po podivném vesmíru abstraktní elektroniky, click'n'cuts a glitche. Naživo Pan Sonic oscilují mezi brutálním hlukem a ambientními plochami, vždy je to ale pro posluchače zcela intenzívní zážitek.