přes tuto celebritózu cedíme i nejnovější filmový počin

Havlovy texty nejsou jen raritou, jakou byla Clintonova hra na saxofon. Havel-politik se mohl mýlit, jako dramatik se mýlil málokdy. Nemýlil se ve vizi dneška jako světa postupné ztráty lidské identity a jejího nahrazení automatismem technokratické či humanistické fráze (Zahradní slavnost, Vyrozumění, Odcházení), nemýlil se v popisu diktatury verbálního kýče, moci slov, politických, vědeckých i milostných sloganů (Horský hotel, Largo desolato, Pokoušení), nemýlil se v analýze fungování mocenských mechanismů, jejich korupční provázanosti a zaměnitelnosti (Žebrácká opera, Audience). Nemýlil se v předpovědi doby, jejíž hrdinové žijí v jiném světě, než ve kterém myslí (neznám Havlovu hru, od Zahradní slavnosti po Odcházení, kde by toto téma nebylo přítomno). Jenže: kdo z těch, kteří dnes tak suverénně na internetu proklepávají Havlovu osobnost, četl jeho eseje a hry? Obávám se, že proklepáváme jen médii vytvořenou ikonu: celebritu, exprezidenta, bratra, manžela, odpůrce Václava Klause, tvůrce sloganu o "pravdě a lásce". A přes tuto celebritózu cedíme i nejnovější filmový počin, aniž je vsazen do kontextu díla.

Hesla z Akademického slovníku současné češtiny