Od té doby, co jsem zjistil, že existuje urbanofilie a také urbanofilové a že onen nezvladatelný vztah k městům na pomezí náklonnosti, zájmu, vášně či posedlosti lze přesně determinovat a popsat a navíc také i prožít, počal jsem sledovat některá činění novýma očima. Pořád jsem nechápal, proč se vyskytují jedinci - a to zejména ve funkcích zodpovědných za město či města -, kterým vadí zeleň, parky, stromy, louky, křoví, pole, aleje… Strašily mne politické a organizační kroky vedoucí ke kácení stromořadí, kultivaci Střeleckého ostrova, parcelaci Trojmezí, ničení luk a jejich panoramat (Hvězda). Trápily mne projevy nechuti k malým parčíkům či alejím (Thákurova, Jiráskovy sady), brutální nešikovné zásahy (Stromovka) i druhořadé ničivé zásahy (Letná). A tak jsem se pokusil najít společné znaky těchto kroků. Zjistil jsem, že námi volení politici a jejich pomocníci a přisluhovači jsou vlastně opravdu nemocní, že trpí nejrůznějšími fobiemi, mániemi a vlastně i filiemi. Tak třeba citovaný přehled nesmyslných zákroků je projevem ohromující kombinace níže uvedených fobií. Pozor, některé neléčené fobie mohou být až smrtelné, a to ti naši zodpovědní miláčci mají: ichtyfobii, lachonofobii, batrachfobii, geretofobiii, kerauniofobii, zoofobii, agarofobii, agorafobii, apifobii, botanofobii, dendrofobii, ekvinofobii, gripaviarofobii, heliofobii, helmintofobii, musofobii, myzofobii, ornitofobii, pagofobii, ranioafobii… To je samozřejmě velmi nebezpečné i pro jejich okolí, kterým jsme shodou daností i my. Nejhorší pak je, když se tyto strachy spojí s notafilií, aeariofilií či pecuniofilií, což jsou nezvladatelné náklonnosti, vášně a lásky k penězům. Pak vzniká přímo elektrický oblouk, jehož následky jsou nám všeobecně známé. Co s tím? Co s těmi nemocnými? No přece - do nemocnice! Asi nejlépe do vojenské, tam jsou přece jen rázní.

Hesla z Akademického slovníku současné češtiny